Dětská noha je kompletně vyvinutá již v děloze. Než se aktivují svaly, které drží architektoniku kostí nohy, je zpevněna tukovým polštářem. Aktivace svalů, které jako jediné odpovídají za tvar nohy, její stabilitu a funkci v budoucím životě, začíná až samostatnou vertikalizací (vzpřímením) dítěte. Pak trvá řadu měsíců, než svaly v plném rozsahu převezmou podpůrnou funkci tukového polštáře a samy stabilizují nohu v pohybu i ve stoji. V tomto období je nutné dopřát plosce nohy maximum podnětů z podložky, které svaly aktivují a posilují. Uzavřením nohy do pevné boty s tuhou podrážkou ji izolujete od veškeré stimulace a svaly ochabují.

Do tří až čtyř let věku je zcela nevhodné označit nohu jako plochou a podporovat vložkami či ortopedickou obuví. V případě, že kolem 3 až 4 roku věku dítěte není postavení hlezna a nohy dobré (vpadlé kotníky) a svaly nejsou přirozeným vývojem posílené do té míry, aby chodidlo udržely, je prvním řešením terapie. Teprve až pokud je její efekt pomalý, přidávají se korekční vložky do bot. Vložky jsou vždy jen pasivní podporou nohy a svaly nepřinutí k aktivaci, proto je nutné kombinovat s rehabilitací.

Dětské chodidlo má specifický tvar a potřeby, což konvenční typy obuvi nerespektují. Je třeba mít dostatek místa pro prsty do šířky. Dále je vhodná kulatá špice s prostorem pro palec i malíček. Správná obuv má tenkou podrážku, která je tenká a ohebná. Ta dovoluje poznávat vjemy z povrchu a zároveň chrání chodidlo před mechanickým poškozením. Deformací v raném věku ztrácí svoji výjimečnou schopnost a zakládá na četné zdravotní problémy v dospělosti. Noha, která ztratila schopnost kvalitně kopírovat povrch a „přečíst" jeho strukturu, nedokáže podat mozku správné informace o aktivaci dalšího svalstva. V důsledku pak netlumí pohyb a při každém kroku přenáší vibrace do výše postavených kloubů, což v budoucnu způsobuje bolesti kolen, kyčlí, bederní páteře.

Nejlépe nohu změříme speciální měrkou. Pokud ji nemáme, zvládneme to stejně dobře i pomocí krejčovského metru či pravítka. Důležité je vždy měřit skutečnou délku anebo šířku nohy, proto není vhodné hodnotu odečítat u otisku nebo obkresu. Otisk je velmi nepřesný, protože zachycuje jen zatížené části chodidla, polštářky prstů či patu. Přitom skutečná délka ke špičce prstu bývá delší, stejně tak je to i u paty. Proto je při měření nejvhodnější opřít patu zezadu o libovolnou svislou zarážku, nejméně 3 cm vysokou, a přiložíme metr či pravítko. V přední části odečítáme délku vždy od nejdelšího prstu. Bývá to palec, ale může to být i druhý prst. Pokud potřebujeme změřit i šířku chodidla, měříme v nejširších místech na palcové i malíkové straně. Nohy měříme vždy naboso a v zatížení (dítě musí stát). Pokud si s měřením nevíte rady, zastavte se u nás v prodejně nebo nám napište, rádi vám pomůžeme.

Toto období, kdy chůze ještě není zcela stabilní, začíná u dítěte s prvními samostatnými krůčky a trvá různě dlouho. Charakteristické pro tuto etapu je, že dítě dělá kratší kroky, nohy přisouvá a pokládá na celé chodidlo. Rukama vyvažuje pohyb těla, často ještě neumí přenášet hračky po pokoji a také se musí zastavit například při změně směru. Zkrátka chůze ještě není zcela obratná.

První boty by měly být zakoupeny v době, kdy dítě začne dělat první nezávislé kroky bez podpory. Je velmi důležité vybrat si boty pro první procházku se správným rozměrem - nakupujeme boty s minimálním prostorem navíc (max. 0,5 cm) a co nejlehčí a nejměkčí. Nepotřebujeme tolik odolnou podrážku, dítě obvykle podnikne jen několik kroků.